Když se řekne diverzifikace, a někdo ti radí, kolik bys měl mít různých akcií v portfoliu, pravděpodobně to vypadá nějak takhle: “Čím víc, tím líp”, nebo “já mám All World, tam jich jsou tisíce, a jsem safe…” A to samozřejmě dává na první pohled smysl. Samozřejmě nikdo nebude mít tisíce akcií samostatně, takže se tady bavíme o držení fondů, který diverzifikujou za tebe. I tak tě ale určitě informace v tomhle videu překvapí, a nakonec uvidíš, že možná mít tisíce akciií v portfoliu, není nakonec vůbec potřeba, a že mít jich jen pár desítek, e vlastně nakonec jednodušší a mnohem méně rizikové, než sis myslel.
Nejedná se o žádný formát investiční ani daňové rady. Divák na sebe přebírá veškeré riziko při aplikování informací v tomto příspěvku.
DIVERZIFIKACE A RIZIKO
Nejdřív bych se chtěl trošku pobavit o riziku, protože když se řekne “RIZIKO”, zejména když mluvím o investicích nebo akciích, tak si každej představí něco jinýho. Tak například, představ si dobu, kdy jsi ještě nevěděl nic o akciích. Když ti někdo řekl, že s investováním je spojený velký riziko, tak co sis pod tím představil? Já jsem si představil, že to znamená, že můžu o všechno přijít. Prostě si koupím akcie a za nějaký čas ta firma může zkrachovat a já přijdu úplně o všechno.
S naivním pohledem na věc to tak samozřejmě v jednoduchosti je. Pokud mám akcie jedný nebo dvou firem, zejména tak jak to často bývá u začátečníků, kteří slyšeli o tom jak lidi vydělali hodně peněz na GameStopu, Tesle nebo AMC či dokonce Doužcoinu, tak můžu s velkou pravděpodobností očekávat že větší porce z nich prostě zkrachuje a já přijdu o všechno. Zejména když se bavíme o meme stocks, který pravděpodobně nikdy neměly zisky a je s nimi spojená spousta problémů. Na druhou stranu, pokud budu mít desítky kvalitních firem, tak je samozřejmě šance, že jich pár zkrachuje, ale zbytku se statisticky bude dařit natolik dobře, že nám víc než těch pár loserů vynahradí. Takže tím, že jsme si koupili víc akcií a takzvaně rozdiverzifikovali, jsme vlastně eliminovali riziko, že přijdeme o všechno. “No dobře..” možná si říkáš, “ale co je teda to riziko, pokud to není ztráta peněz?” A tady se dostáváme k definici rizika z pravýho slova smyslu, tak jak je v investování vnímáno.
Rizikem se myslí možnost a pravděpodobnost toho, že tvoje akcie klesnou na ceně a tím pádem na tebe budou mít negativní finanční efekt. No dobře, ale pokud víme, že když držíme víc kusů akcie, tak se nám nemůže stát, že půjdeme na nulu, a za druhé že trh jako celek v čase roste a tím pádem v dostatečným horizontu budeme stejně v plusu, tak co teda znamená to riziko? V podstatě jenom to, že zatímco držíme akcie, tak jejich cena může kolísat. Jednoho dne prostě může cena spadnout z nějakých důvodů o třeba 5, 10 nebo 40 %. A to je přesně to riziko.
VOLATITLITA
Tomuhle kolísání se říká volatilita. A čím větší, to znamená čím víc může akcie spadnout na ceně v procentech, tím větší je volatilita a i to zmiňovaný riziko. Aha takže to riziko, kterým mě všude straší, ve skutečnosti jenom znamená, že moje akcie budou pravděpodobně hodně kolísat v ceně v kratším horizontu, ale to je tak všechno? A neříká nic o tom, jestli přijdu o všechny peníze, nebo jestli vydělám desetinásobek za krátkou dobu, apod.? PŘESNĚ! Tahle metrika může být užitečná. Určitě víš, že různý akcie můžou mít různou volatilitu. Například Tesla, která lítá jak blázen a lidi jí shortují a jedou na ní OPCE, má velkou volatilitu a její cena lítá ze dne na den, naopak něco jako zajetá dividendová firma, třeba Coca-Cola, nebude tak moc kolísat na ceně, protože jí lidi věří a není důvod prodávat.
Stejně tak indexové fondy, tedy fondy složené z víc akcií podle nějakýho pravidla, budou mít zpravidla nižší volatilitu, protože se výkony akcií uvnitř průměrujou. Naopak obvykle platí pravidlo, že čím větší je volatilita, tím větší jsou potenciální zisky. To je jednoduše proto, že kolísající akcie na sebe berou větší riziko a mají tak větší šanci vydělat víc peněz v průměru. A za to že je kupuješ a snášíš jejich kolísání, jsi odměněnej. No a pokud jsi mladej a plánuješ budovat portfolio ještě pár desítek let, Tak je to docela dobrej nápad, koupit si třeba QQQ, kterej je složenej hlavně z růstovejch akcií a kterej vynáší v průměru 14% ročně. A pokud už jsi starší, tak jsi pravděpodobně slyšel o tom, že bys měl mít většinu portfolia v dluhopisech, který jsou zase naprosto stabilní a budou ti vynášet určitý předefinovaný procento každý měsíc, ze kterýho můžeš v důchodu žít. Ale se značně nižší návratností.
DIVERZIFIKACE V POČTU AKCIÍ
A teď už se k tomu dostáváme. Představ si že jsi mladej a chceš svoje portfolio co nejvíc zhodnotit. Tím pádem tě volatilita neohrožuje, protože stejně víš že na delším horizontu vyděláš víc, a riziko, že přijdeš o všechno, je prakticky nulový, pokud budeš mít dostatek diverzifikace. Kolik akcií by jsi teda ale měl ideálně mít?
Finanční poradci by ti určitě řekl něco jako, “Čím víc tím líp, nejlíp tisíce” , “A na to máme tenhle perfektní podílový fond s poplatkem 2 % ročně, jsou tam tisíce akcií z celýho světa!” Ve skutečnosti není vůbec potřeba mít tisíce akcií, rozdíl mezi tím, mít jich sto nebo tisíc, je naprosto zanedbatelnej. Studie v Americe dokonce ukázala, že ideální číslo je kolem Dvaceti kusů akcie.
V jednoduchosti, původní studie z roku 1968 odhalila, že k odstranění většiny rizika stačí portfolio zhruba 8 až 10 akcií. Pozdější studie z roku 2004 už tohle číslo navýšila na zhruba 20, která odstraní zhruba 95 % rizika. a při nákupu dalších 80 se odstraní 99 % rizika. V tomhle případě, 95 % znamená, že pouze v 5 % případů se stane, že si vyberu 20 akcií, kterým se bude všem dařit špatně. To je docela realistický, nakoupit si tyhle akcie sám že? Pokud jich má být jen 20+… Ovšem pozor, tak jednoduchý to není.
Pokud budeš mít jenom dvacet kusů akcie, tak je pravděpodobně budeš muset kontrolovat, a podle toho, jak se jim daří, je budeš muset buď prodat a nahradit jinýma, nebo prodat část těch, kterým se daří extrémně dobře, a rebalancovat tak portfolio. Kdyby se například jedný akcii dařilo natolik, že by se stala 70 % tvýho portfolia, tak jsi najednou docela v riziku. Co když ta akcie najednou zkrachuje? Tak přijdeš o 70 % portfolia. Portfolio tedy musí být pečlivě managováno, rebalancováno a výběr akcií musí být odveden pořádně, pokud mám míň akcií, je logický, že jejich výběr bude mít větší dopad, že? Tímhletím můžu samozřejmě moje riziko značně ovlivnit k pozitivnímu.
ETFKA
Pokud jsi jako já, tak nerad prodáváš akcie. Zaprvý to může s sebou přinýst negativní daňový účinky, a hlavně, pokud zastáváš strategii BUY and HOLD, tak víš že v prodeji akcie je velký riziko. Zisky se totiž realizujou, když nakoupíš, ne když prodáš. To je takový poříkadlo, který možná zní neintuitivně, ale znamená, že musíš to nejdůležitější rozhodnutí udělat, když nakoupíš, a prodej je vedlejší. A právě u prodeje se dělají největší chyby. Kolikrát už jsi slyšel, že někdo nakoupil, cena akcie potom klesla, a tak ji radši rychle prodal, jen aby se za krátký čas zase vrátila na vrchol a on ji zase nakoupil? Přesně.
Takže můj mindset je takovej, že nikdy nechci prodat. Prostě pokud kupuju, tka počítám s tím, že budu držet desetiletí, a nebo ta firma zkrachuje a je to. Nic víc, nic míň. No a pokud chceš mít pár desítek kvalitních firem, ale nechceš se zabývat rebalancováním či jejich vybíráním, tak je tím nejlepším řešením pasivní indexové ETF. To totiž bude v sobě obsahovat určitý vyšší počet akcií, a bude rebalancováno automaticky bez jakýchkoliv daňových efektů pro tebe, jako investora. Nejznámější je S&p500, kde máš 500 firem a rebalancování probíhá kvartálně.
Ale poradci říkali že indexy jsou špatný, protože je tam vysoká koncentrace větších firem, a že podílový fond s poplatkem 2% managovaný aktivně je lepší?
S tímhle argumentem jsem se taky setkal. Vlastně jde o to, že například S&p500 je vyvážený tak, že firmy, kterým se daří líp, mají větší podíl v porfoliu fondu. A teď s rostoucím úspěchem technologií, se prostě pár technologických gigantů jako je Microsoft, Google, Amazon a Apple stalo podstatnou částí fondu. Momentálně tvoří prvních pět společností skoro 25 % indexu, a prvních deset společností už 40 %. A přitom je tam 500 firem? To má být diverzifikace? A tohle se poradcům hrozně nelíbí. To je přece hrozně málo, potřebuješ stovky společností abys diverzifikoval!!! Je to vlastně srandovní. Protože podle statistik je sice s&p500 koncentrovanější než kdy v historii, i tak ale za jeho dobrý výkon může právě těch x největších firem.
Argumentoval bych tady, že ač se to může zdát jako potenciální riziko, tak bez zastoupení těchhle největších firem v tomhle poměru by měl tenhle index naprosto mizernou návratnost. A to skoro poloviční. A pokud by byla každá firma zastoupená rovným dílem, tak je to ještě horší. Zkrátka a dobře firmám, kterým se daří, se opravdu daří. Ač je tahle situace pro index s&p poměrně nová, i tak máme jeho stoletou historii a ještě nás nikdy neselhal. Naopak je srandovní, že větší koncentrace do méně kusů akcií (řekněme 10 až 40) má očividně obrovský pozitivní vliv na výkonnost fondu. To je zajímavý že Docela mi to připomíná tu studii nahoře, která zmiňovala těch 20+ akcií jako dostatečný počet, s nějakým tím rebalancováním.
A 49m v9c se yam259me na výkonnější indexy, například QQQ, což je růstový index, tím větší bude koncentrace top firem. u QQQ je prvních deset firem skoro 40 % indexu. A jak se mu dařilo? Za posledních 25 let průměrná návratnost přes 14% ročně. Samozřejmě s větší volatilitou. No pane jo!
A jaký je teda riziko týhle koncentrace? Možná že až přijde krach, tak jako v roce 2002, kdvy se ukáže že technologický firmy jsou nafouknutý, tak pravděpodobně trh klesne. Ale protože v krizi jdou všechny akcie dolů, nemyslím si že to bude mít až tak dramatický efekt. Tak proč teda ti poradci tak řvou?
PROČ TI YOUTUBEŘI CPOU SINGLE STOCK?
Takže já mám jasno. Kolem dvaceti akcií s pravidelným rebalancováním, a čím větší podíl výherců, tím líp? No tohle ale přesně pro mě dělá právě většina indexových ETFek. Proto jsem takový fanoušek právě S&p500, SCHD, a poslední dobou se poohlížím i po QQQ, ale ten je teď až moc nahoře. I přes to, že tyhle indexy mají velký množství indexu obsažený v malým množství akcií, je tenhle počet pořád naprosto dostatečný. Já sám bych nechtěl managovat stovky akcií, bohatě by mi jich stačilo dvacet. A pokud mám indexový fond, tak to ani dělat nemusím.
Respektuju lidi, kteří ti řeknou, že je nejlepší si prostě koupit index a nic neřešit. Riziko, že nevyděláš na delším horizontu je prakticky nulový, a navíc nemusíš věřit nikomu, kdo ti tvrdí, jak akcie A a B je zrovna ve slevě a jak vyroste o desetinásobek, když koupíš… Oni to ti youtubeři totiž rádi pushujou, protože už jim došly nápady na to, o čem dělat další videa. Navíc ti můžou tu informaci o tom, že společnost A či B je teď výhodný koupit, prodat za peníze nebo pod nějakou subscription. Ale myslíš si fakt, že ti to garantuje větší výnos, než jen držet index. Drtivá většina stock pickerů stejně dlouhodobě index neporazí, a to se bavíme o manažerech fondů s platem v řádu milionů dolarů. Ale o tom už bych udělal samostatný článek, to je téma samo pro sebe.
Tak díky za pozornost, snad jsi se něco zajímavýho dozvěděl.
